V teplé, tiché vůni na výsluní
po keřích a stezkách mezi rovy,
poletují motýlci tu luzně,
kropenatí, hnědí, purpuroví.
V stínu cypřiší zde ráda sedám,
pěkná duma hebce padá k víčku,
zřím jak motýl, kolmo křídla složiv
kolébavě leze po měsíčku.
Zřím, jak moucha leskle zelenavá
po stebélku trávy lehce šplhá,
a kdy vzletí, jak to křídlo tenké
zasvitne jak zlatotkaná mlha.
Zřím těch drobných tvorů velkou radost,
jak tu skáčí, lezou, bzučí spolu,
zřím, jak málo stačí k tvorstva štěstí...
a mé oko vlhne slzou bolu.