Ó jakých slastí heboučkých
dech vánku do mé hrudi svál!
keř jasmínový nade mnou,
a slavík tluče opodál.
I skřivan dosud šveholí
tam v červánkové výši,
kol mír, i šumot umlknul,
i topolové tiši.
Nuž, sladká země, dobrou noc!
šeř pluje hloubí vesmíra –
a večernice vychází –
jak když se nebe otvírá.