Co šumí z topolů – když kráčím okolo –
k mé hlavě v zamyšlení snící,
to mohu porovnat jen s písní vodních vil,
jež plovou v řece při měsíci.
Můj ret se napájí tou snivou náladou,
tak rozkochán a v roztoužení,
že není píseň má pak o nic tuto víc
než echem toho šelestění.