V koruně stinné ptáče volá sladce
snad nejmladšího svého miláčka,
tak ticho všady, stromy sotva šumí,
jen ze zátiší tluče kukačka.
Zde v zamyšlení pod růžovým keřem
vše pozoruju v mocném pohnutí,
a modlím se, ať vše to cítím ještě,
až v posledním se octnu vzdechnutí!