Zpěvné ptactvo jásá v listí
koruny,
na něž hraje vánek, jako
na struny,
pod košatým, svěžím křovím
myšlénkám i zraku hovím.
Zřítelnice slunka zlatá,
spanilá
větvemi své šípy ke mně
vysýlá,
posouvám se k chvoji řase,
ono však mne najde zase.
Šumot listí ptáček písní
protíná,
jeden končí, a deset jich
začíná;
bože milý, to je zpěvu!
jak nebýti do úsměvu?