Matičko, milá matičko,
zima už zpola v odchodu,
a ty se dosud nevracíš,
mám v tom zřít vzdor či náhodu?
Den se už dlouží, krátí noc,
méně mám snů již o tobě,
a že jich bude ještě míň,
šeptá zlý duch mi ve zlobě.
Matičko, drahá matičko,
což jsi mi vskutku umřela,
a je tak směšnou naděj má,
že bych tě opět uzřela? –
Tys přece mnoho, přemnoho
měla mi ještě sdíleti,
a osud nás tak rozloučil,
jak když se ptactvo rozletí!