O, luny odlesku, jenž ve vlnách se koupáš
a na pěně jak sníh své paprsleky houpáš,
ó nesviť, nezáři!
kol skály zvětralé – svit bledý po nich hrá tu –
mdlý plamen kahanu jak na příšerném z hnátů
a lebek oltáři.
O, zajdi do mraku a neozařuj blíže
ty truchlé náhrobky, ty jehlany, ty kříže
ve svitu nestálém,
toť hřbitov tužeb mých, a nadějí a přání,
jež ve hrob sklátilo jen těžké odříkání
po boji zoufalém.