Ó vlasti má, ó trpící
ty mučenice svatá,
zda uzřím kdy, že od tebe
ta hořká číš je vzata?
Či hněvají se bohové
a zkouší tím svou dceru,
zda věří v příští svobody,
či dýše pro nevěru?
Slyš – ozvěnami zanáší
sem z Vyšehradských rumů
šum vánku z mechu šedého
tu dávnou, krásnou dumu...
Ó lid můj zná tu postavu,
ten vavřín pěvce – reka,
zná věštbu kněžny věhlasné –
a vyplnění čeká! – –
Zhyň nářku na rtech vlasti mé,
zpěv naděje z nich prýšti!
neb spasí národ svoboda,
kdy věří v její příští!