Zádumčivě díváte se k nebi
vyvětralé, opuštěné rozvaly,
stejně vždy, ať léto zlatí pole,
aneb s vlašťovkami táhne do dáli.
I když smavá píseň výletníků
na omšené drsné zdi se přerývá,
teskno tu, ba právě; před životem
hrob té minulosti propasť rozvírá.