V bor utajil se Kumburk docela,
jak po věku teď styděl by se za to,
že též byl sídlem šlechty velmocné,
jíž jméno často v lebkách českých klato.
Ó, zahal zbytky slávy nepravé,
ty chvojko hebká, smrčku zádumčivý,
spíš k odpuštění pohne svěží strom,
než hladomorny pustý vrchol sivý.