Mezi smrčky s větví rozložitou,
kde je stinno jako pod stany,
od kumburských hradeb odervané
leží čedičové balvany.
Rozmetal je palcát boží pomsty
od temene dolů do lesa,
protože dál na útrapy lidu
nemohla se dívat nebesa.
Na svých bedrách nosívali vzhůru
k stavbě kámen lidé otroci,
pot i krev se lila, bez lítosti,
chtěliť tomu páni vysocí!
A když nad hradem se v jasu koupal
třpytných bání obal zlatový,
vděčně dělníka z něj, stavitele,
provázely – feny pánovy –