Jak dávno tomu, matičko,
co poslední svůj spánek sníš,
a myslím, že to vše je snem,
že snad se ještě probudíš.
Tys víc než matkou byla mi –
ne každý blaha toho zná –
a vroucí pro tě zápal můj
byl víc než láska dětinná.
Mně dosud těžko uvěřit,
že v zemi lůžko dali ti,
já želím tebe den co den
a neoželím do smrti.