A dlouho-li to žití trvat může?
let několik a postava se schýlí,
žár v oku shasne, na místě pak růže
skráň ovine jen šedin vínek bílý.
Báj mladosti jen někdy zamihne se
pak v hlavě té, i k zpomínkám už líné, –
strom květe dál, nechť stár, ach člověk jenom
se vysílí a vyšeptá, než zhyne. –