Bůh koná dosavád Svých velkých zázraků
v tom zemském našem kraji,
když jeho milosti k nám vzplanou z umění,
neb nástroj rozehrají.
Kdož bloudí mořem běd, jím náhlý zvuků proud
je maják zlatorudý,
jímž šero setřesou jak harfou Davida
Saul král své těžké trudy.
Když úpal všednosti cit krásy hubí v nás,
že klesáme až k zemi,
proud zvuků skropí nás jak rosa přečistá
ve stínu pod větvemi.
Má v hudbě vůdkyni, kdo hledá Božích stop,
jak slavík houští dumné,
když hudba zazvučí, on vyzná v jásotu –
„Hle krása – Bůh je u mne!“