Ta chvíle štěstí paprskem je v tmách
a růží v poušti, písní v němotě,
je božstva pohledem do říše tvorů –
– my díváme se v dumách, nehnutě
a s okem zaroseným na ten div,
a duše naše díkem jásá,
neb vše nám nahradí ten sladký mžik,
v němž plane božství, květ a krása.