V rozvalech hradu slavného
nad keřem plané růže
toužila žena: „Že nejsem
čítána raděj v muže!
Zbraní bych vlasti bránila
dobré Tvé právo staré,
až by Tvé žití okřálo
v svobody vesně jaré.“
Skutáliv se k ní kámen, děl:
„Neplň čas sny, však činy
v dětech svých k chloubě národa
vychováš zdárné syny.“