Mně veselo, tak divoce,
já počítám ty svoje muky,
teď vzroste-li mi, zašlápnu
květ v lesním míru mezi buky.
Teď na smrt by mne vyděsil,
kdo věstil by mi šťastné žití,
mně hudbou temných myšlének
se šílené zdá vlnobití!
Já s třeštícíma zrakoma
pryč prchám z kruhu tiché slasti,
však s úsměvem bych rozmarným
se uvrhnula do propasti.