S kmotrem Vášou ze Lhoty
výstavu jsme navštívili;
všecko bylo překrásné,
až jsme se Vám podivili.
Všecky větve obchodu
byly slavně zastoupeny,
z každého pak řemesla
pěkné věci vystaveny.
Krejčí měl tam kabáty,
obuvník měl zase boty,
cukrář dorty strojené,
mydlář mýdla, svíčky, knoty.
Řemenář měl řemeny,
frisér paruky a vousky,
kožešník měl čepice,
sládek pivo, pekař housky.
Čalouník měl divany,
stolař židle, stoly, truhly,
kovář koňské podkovy,
havíř kamenné měl uhlí.
Provazník měl popruhy,
koželuh všech druhů kůže,
sklenář všecky tvary skel,
květinářka svěží růže.
Zkrátka ze všech řemesel
četné předměty tam byly;
přec však jedno postrádal
Váša, společník můj čilý.
Pravil nahlas: „Dali sem
tedy všecky práce lidské,
a přec pohřešuji zde
ještě dílo kominické.“
„Proč má tento obor zde
postrádati cti a chlouby,
obor, jenž má v čistotě
chovat komíny a trouby?“
Kominický živnostník
jeden stál tu zrovna vedle;
jak ta slova uslyšel,
promluvil k nám hnedle.
„Pravdu díte, příteli,
ukřivděno jest nám velmi,
to však zavinily jen
v domech kuchařky, ty šelmy.
Díla naše nejlepší,
která jsme kdy urobili,
posud naše kuchařky
na smetiště vyhodily.“