Nad pahorkem v sadě temném
v středu bílých oveček
odpočívá v snění jemném
mladý pastýř Janeček.
O zlém světě jinoch neví
v blaženou tu chvílenku,
a ten úsměv v tváři jeví,
v mysli že má milenku.
„Inu zatra – počkej Anka!“
prohodí tu Damon náš,
„nepřijít sem! – poznáš Janka:
co jich zblízneš, uhlídáš!!“