Roztržitost.

Aby prošel dobře světem, a moh’ přec jen trochu žít, tu prý musí každý člověk smysle povždy zdravé mít.

A přec nebude se nikdo se mnou o tu pravdu přít, že zas někdy lépe bývá, když je člověk roztržit.

Když tak někdo něco vyved’, co ho právě netěší, tu si na svou roztržitost pohodlně zahřeší.

A ten svět, jak už je dobrák, příliš přísně neměří, omluvě tak pronešené na slovo hned uvěří.

Takováto roztržitost není řídkým úkazem, co vám tady nyní sdělím, budiž toho důkazem.

Jeden k národu se hlásí jakož věrný jeho syn, k blahu vlasti cílí jenom každé slovo, každý čin;

že však v strachu před svým chefem jal se tuhle nevolit – inu – on prý pozapomněl, arciť – je tak roztržit.

Druhý honosil se všude, že je v bitvách pravý rek, ba že hrdinnou svou myslí předčil dávno již svůj věk;

že však za poslední války v přístodůlku hledal kryt – inu – on se pozapomněl, arciť – je tak roztržit.

Jiný dokazuje světu, že je pravý lidumil, a že nezná účel, k němuž nebyl by již připlatil;

když však pro chudé se sbírá, uzamčen jest jeho byt – pozapomněl otevříti, arciť – je tak roztržit.

Tu ten vytrubuje stále, v umění jak pokročil, a že není obor žádný, v němž by se byl necvičil;

když pak ale zkoušen být měl, nemoh’ slova povědít – zalekl se, pozapomněl, arciť – je tak roztržit.

Mladík v plesu dívku bavě, v lásky cit se ponoří, by pak získal srdce její, o svém jmění hovoří;

když však potom po půlnoci večeři má zaplatit, nemá peněz – zapomněl je, arciť – je tak roztržit.

Ten zas v každou větu klade význam z cizích jazyků, franštiny pak užívati mívá nejvíc ve zvyku;

když však Francouz osloví ho, není v stavu promluvit – inu – on se pozarazil, arciť – je tak roztržit.

Mnohdy dívka něžných cností nenávidí svět ten zlý, nechce znáti marnost jeho, na modlitbách raděj’ dlí;

že ji však kdos v kapli viděl do románu jednou zřít – inu arciť – přechmátla se – člověk bývá roztržit.

Solidnost svou stále staví jistý kupec na odiv, než by zkrátil věřitele, nechtěl by být ani živ;

při bankrotu vidět ale, věřitel že není kryt – obchodník to nějak přehlíd’, arciť – je tak roztržit.

Rozpředl jsem deklamaci, ale jak ji ukončit? je to nesnáz – není divu, jsem snad také – roztržit.