Slovútní a moudří radní páni
na památku svého panování
učinili roku toho
k obecnému dobru mnoho.
Mezi jiným dali letos též
na náměstí na kostelní věž
velkolepé krásné hodiny
z dílny slavné mistra Mudiny.
Hodiny ty jsou
městu krásnou ozdobou,
zvláště tím, že cifráky, jež cifry mají stkvělé,
na zdi věže vedle sebe dva jsou v čele.
„Proč zde vedle sebe cifráky jsou dva?“
Takto obec tázala se purkmistra.
Tento v moudrosti své vztyčí hlavu,
prosloví pak vážně k lidstva davu:
„Myšlénka, již neměl žádný v zemi naší,
ujala se zdárně v slavné obci vaší,
a co nevypátral rozum lidský posud,
k tomu mne si zvolil příznivý nás osud.
Myšlénku, dva cifráky dát vedle sebe,
vštípilo mi v duši milostivé nebe
k obecnému prospěchu, jenž není
téměř ani k ocenění:
v tom pak spočívá ta výhoda,
že, byť třeba chtěli dva,
najednou se na hodiny dívati,
nemusí z nich jeden na druhého čekati.“