Chtěl pozdraviti bratry
Věrný slovenský syn,
Tam vystoupil na Tatry
A zírá do krajin.
Dmou ňádra se mu radostí,
An zírá vůkol sebe,
Svírá se mu srdce žalostí,
An hledí pod sebe.
Vůkol kam sahá nebe,
Budí se slavský rod,
Jen tvůj, nebohá máti,
Dřímá slovenský plod!
A mocněji ples ho dojímá,
A mocněji svírá ho žal,
Nad bratry tam v dálce jásá,
Jen nad vlastí pod sebou lkal.
Lká nad ní tichým pláčem,
Že nectně umírá,
Že cizinskému vrahu
Slavně neodpírá.
A jeho slzy kanou
Na Tatry milené,
A jeho vzdechy vanou
Do vlasti, do vlasti odcizené.