Dej pozor, nechceš slyšet, děvo milá?
Nuže budiž tomu, jsi varována:
Po vlně toužíš – nestálá je Víla,
Její duše je proměně oddána.
Útlinká ratolest, oblíčej její
Růže, ty se k nestálé vlně kloníš –
Nese tě – tváře se ti láskou rdějí –
Však už ucouvla – horké slze roníš!
A kdyby neměnná – jak ty – zůstala,
Od ní bys ty se odvrátila v spěchu –
Jen že se hnula, tys ji milovala –
Neníli slast v krátkém snu, zvuku, dechu?