Žalnosladké vanou dumy,
Že jsou snové sesuti!
Nech i dávno padli v rumy, –
Stane uzpomenutí.
Duše ráda se potopí
V toku slasti zhynulé,
Z nova člunu se uchopí
Vlna doby minulé.
Citem srdce rozdvojené
Žije krásné žití sněné,
Budí z mrtvých čarosvit
V zemi dávno kleslý kvit.