Pro kohouta Francouzského Cos podnikal, orle bílý? Jak pelikán otvíral jsi Jemu teplé svoje žíly!
S pyšným kohoutem Francouzským Směle lítals šírým světem – Cos dosáhnul, orle bílý, Neunavným dlouhým letem?
Zem Německá, zem Španělská, Orle bílý, krev tvou pila, I též ledná Berezina Krví tvou se obarvila;
Kohout vezdy klamal tebe, Nestaral se o tvé strasti, Nechtěl zpívat ranní píseň Tvojí přenešťastné vlasti.
A když tvůj pak nastal zápas S orlem, bratrem tvým mocnějším, Hle tu ohlídal ses darmo Po svém druhovi někdejším,
Marné bylo tvé volání – Perutě on nerozpínal, Sotva trochu zakokrhal, Sotva na tebe zpomínal.
Vzešla noc nad Ostrolenkou – Varšava a Praga klesla – Nový smutek do ciziny Polská emigrace nesla:
Ty však opět zatřepetals Raněnými perutěmi, Letěls až přes siné moře, Zjevil ses v Algirské zemi.
Zase lil jsi pro kohouta Červené své krve proudy – Kladl jsi na cizí oltář Jakož oběť svoje oudy,
Mnils, že s oltáře se vzneseš Jako fénix v nové kráse – Že poslouží tvoje oběť Polské ojczyzně ke spáse.
Marná čáka! – Tu se jeví Záře nad Italskou zemí – I tys opět zatřepetal Raněnými perutěmi,
Letěls do Italských luhů, Do zahrady nevadnoucí – Doufals, že i tvé ojczyzně Tam vykvete lék žádoucí.
Doufals, že tam najdeš balšám Na své rány otevřené, Avšak i tam krvácelo Srdce tvoje nezhojené:
Pomoc’ Vlach nemůže sobě, Polákovi nepomůže – V neslovanských krajích tobě Nevykvete rajská růže!! –
Tu se rudá ohňokoule Nad Dunajem ukázala, Emigrace Polská s mečem Do Uherska pospíchala.
Slovan v Uhrách nahlas jásal, Že i jemu volnost dána – Že nad sebou nemá více Ukrutného zlého pána.
Ale Maďar zaslepený Pýchou a pánovitostí, Posaváde chtěl ostatní Národy mít v poslušnosti;
Myslí, Slovana že může Mečem nutit zas k otroctví – Slovan ale nechce více Zůstat v bezectném helotství.
Skočilo na nohy mnoho Tisíc Slovanských junáků, Aby bránili svou volnost Proti Maďarskému draku –
Syni všech Slovanských kmenů K odporu se přichystali, Krev svou cedit v boji s drakem Slavozhoubným neváhali.
Jediný jen Polák volal: „Maďare, buď déle pánem, Pomůžem ti, abys zůstal Déle pánem nad Slovanem;
Jak Josefa Egyptského I my bratra ti prodáme, Ale i svou matku Slávu! – – Za to přízeň tvou žádáme.“
Hlas ten Polský mutně kvílel Nad krajemi Uherskými, Hlas ten Polských bratrů pohnul Srdcemi, ach! Slovanskými. –
Ejhle Jehova požehnal Prodanému Josefovi, Ale lichý bůh Maďarský Nepomohl Polákovi.
Mluví Polák o volnosti, Nechce ji však jiným přáti, Volnost, bratrstvo a rovnost Nechce Polák skutkem znáti.
Pod Napoleonem Polák Naproti volnosti brojil, V Španělích, v Algíru, v Uhrách Jiným kmenům pouta strojil.
Špatně odměnil se Francouz, Darmo pro něj krev jste lili – I jak by se Maďarové Vám snad byli odměnili? –
Darmo radil jim Dembinski, Aby do Haliče vtrhli – Vůdci Maďarští tou radou Jednohlasně opovrhli.
Od mohyly z Uher letí Bílý orel ku polední: Doufá, že se mu konečně Poloměsícem rozední – –
Polák sklamán tolikráte Cíl svůj posud nepoznává: Svým jednáním sám nad sebou Mstivý osud provolává! –
Cookies on Poetry Cove