Obejmula děva
Bledého upíra,
Ach ji hrůza jímá,
Když mu v oči zírá:
„O jak jsi ty chladný,
Bledý jako stěna!“ –
„To měsíce činí
Zář bledá studená.“
„Ach ve tvém náručí
Mráz mě tajně jímá,
A na mne hledíš jak
Očima mrtvýma.“ –
„Přivinu tě, milá,
Do náručí pevněj,
Dokážu ti lásku
Nekonečnou zjevněj.
Budou se mi brzo
Bledá usta rdíti,
Brzo srdce moje
Teplou krev zacítí!“
I rtoma ostrýma
Srdce jí zodvírá – –
„Ha poznávám pozdě
Strašného upíra!!“ – –