Sedí Ulán, sedí
Na vraném koníčku,
Milá mu podává
Smutně korouhvičku.
Polo-černou, polo-
Žlutou korouhvičku,
Na loučení zpívá
Smutnou mu písničku.
„Uláne, uláne,
Krásný tulipáne,
Pro tebe mé hoře
Více neustane!“
Čerstvý větr vane,
Nahlas děva pláče,
Ale vraník bujný
Nedočkavě skáče.
Vraník skáče, řinčí
Šavlička po boku,
Má ulán, tulipán,
Slzu, rosu v oku.
Naposledy ruku
Milence podává:
„S Bohem! – česť mě volá
Od tebe a sláva!“
A již letí vraník,
I řinčí šavlička,
Z dálky na loučení
Věje korouhvička.