Po domovu toužím zase!
Chtěl bych ony kraje zříti,
Kdež mi v dávno zašlém čase
První květlo vonné kvítí.
Kde jsem v matčiném náručí
Ještě neznal světa hněvy,
Neznal, co mě nyní mučí,
Jenom zpíval sladké zpěvy.
Kdež jsem beze vší starosti
S druhy svými jen se bavil,
Kdežto jsem s novou radostí
Každé nové ráno slavil.
Kdežto jsem o jasné čelo
Sobě vinul pestré kvítí,
Kdež mé srdce ještě smělo
Volně a radostně bíti.
Chtěl bych v matčiném náručí
Zpívat jako v dávném čase,
Zapomněl bych, co mě mučí –
Po domovu toužím zase.