O vysokých nezpívám dnes Vůdcích voje Rakouského, Jevím světu Slovanskému Skutky vojína nízkého;
Také vojín stupňů nízkých Mužností se oslavuje, V bitvách také sprostý voják Vavřínem se ověnčuje.
Především vám obraz jevím Hrdinského bojovníka, Jenž na krvavém bojišti Slávou ozářen vyniká:
U Czegleda Schederovi Nohu vzala koule z děla – Hroznou bolest překonala Jeho duše silná, smělá.
Teprva když dokonán boj, Zvolal: „S koně mi pomozte, Abych tiše umřít mohl, Na zem, bratři, mě položte;
Na koni jsem zůstal sedět, Ač mi koule vzala nohu – Povinnost svou vyplnil jsem – Teď se odporoučím Bohu!“ – –
Nad bojištěm zkrváceným Oblak s oblakem se honí – Udatnému bojovníku Střelba umíráčkem zvoní –
Leží jinoch na smrt zbitý – Hej! Hej! – Obličej má mlhou krytý – Hej! Hej! – –
Oblak s oblakem se honí – Jiné obrazy se jeví – Jiné kraje – jiné bitvy – Nové hroby – nové zpěvy. –
„Beze strachu – beze bázně, Jak se na vojáky patří – Vedle nás ač bratr klesá – K předu postupujme bratří!“
Ejhle voják Bodnařinák Za sedláka se oblekl, Z dědiny vzal bídné koně A na pole rádlo vlekl;
Blíží se k Maďarským strážím, Až k samému jejich voji, Aby poznal, kde Maďarská Nejhlavnější síla stojí.
Shrbena jsou jeho záda – Ale jeho mračné oči Jako tmaví sokolové Bystře po kraji se točí.
Přikročil Maďarský hejtman: „O císařském voji co víš? Viset budeš na tom stromě, Pakli lživé slovo povíš!“ –
– „Ach já, pane kapitane, Netoužím po také výšce, Při zemi jen se mi líbí, Jak nebohé polní myšce.
Viděl jsem sic mnohé věci – Vypravovat umím málo – Co jsem viděl – a co vidím – Jakoby se mi jen zdálo!“ –
A teď počal vypravovat, Co ví o císařském voji – Kde pod jednookým Šlikem Jeho hlavní síla stojí; –
Avšak jinak popisoval, Nežli to byl viděl v skutku – Pozdě – že to lichá zpráva – Poznal Maďar k svému smutku.
Slunce klesalo již k spánku, Vystupoval měsíc bledý – Po krajinách Podtatranských Rozšiřoval se stín šedý –
Houštěmi se krade zpátky Vojín ke Šlikovu voji, Aby zpravil generála, Kde Maďarské sbory stojí.
Na to smělý Bodnařinák Vede vojsko ještě v noci – I přepadnut Maďar klesá – Musí couvat mermomocí;
Převlečen už Bodnařinák Není klamně za sedláka – Místo biče pušku nese, Jak se sluší na vojáka.
Ještě po smrti byl Hentzi Terezinským poctěn řádem – S ním vojínů chrabrých na sta Pohřbeno Budínským hradem;
Jednoho jen slaviti chci Dělostřelce tam padlého – Vedle Hentziho buď světle Zapsáno i jméno jeho.
Bašty byly rozbořeny – Vedral se už voj Maďarský – Odporoval přeudatně, Avšak marně voj císařský;
Tu je hukot a volání – Muže s mužem bojování – Na seč lítou, hrůzy plnou Smrt své temné roucho sklání.
Již jest klesnul Hentzi slavný – Již vyletěl Alnoch s minou – Již praporci trojbarevní Vítězoslavně s bašt kynou:
Jediný jen dělostřelec Ještě odporuje s dělem – Kolem něho padli bratři – On vytrval v boji smělém.
Avšak marné vzdorování – Kartáčemi nabil dělo Naposled! – – – a nyní staví Před dělo své vlastní tělo –
Zapálil – – i mrtev leží Vlastní ranou poražený – Hubánek – ten český střelec Na věky jest oslavený! –
To jest jenom trojlist z knihy O slávě sprostých vojínů – Kolik jich však zasluhuje Přijít na světlo ze stínu? –
Ze zámku i z chýše – stejně Sahá ruka po vavřínu – Ze zámku i z chýše srdce Umí umřít pro otčinu!
Cookies on Poetry Cove