Hle na trůně zlatém sedí
Stříbrovlasý, starý král,
Vedle něho choť květoucí –
Pěvec stojí opodál.
Sahá jinoch v struny zvučné,
Jeho píseň sladce zní,
Tiše králová poslouchá –
Jak se chvěje srdce v ní!
Jsou to sladké, milé zvuky,
Lásky slasť opěvá jun:
Co je beze lásky život?
Beze lásky co sám trůn?
Neposlouchá král na píseň,
Nevře jeho chladná krev,
Královna však vzdychá, šeptá,
Šeptem zvučí její zpěv:
„Koruna mi dána zlatá,
Nedán věnec růžový,
A o sladkém blahu lásky
Srdce mé se nedoví!“ –