Nevím, jaké kouzlo v sobě
Píseň slavská tají,
Jímá mě jak smutný stromů
Šum v zeleném háji.
Jakby mě ztracená milá
Chtěla obejmouti,
Jakby ke mně dávná vlna
Nazpět chtěla plouti.
Jakobych zřel do krajiny,
Kde dlí mír a radost,
Kdežby se upokojila
Mého srdce žádost.
Slavské zpěvy, mutně zníte,
Jak slavíčí pění,
A však v celém světě nad vás
Zvuků sladších není.
Slavské zvuky, vy jste sladké,
Jako zpěv anjela,
Když na rozloučení s nebem
Jeho duše pěla.
Vy kojíte duši moji
Nevýslovnou slastí,
Vy pojíte srdce moje
Nerozlučně s vlastí!