Příroda.

Hlídej do přírody, Co v ní Bohem psáno, Čísti v její knize Nemnohým jest přáno;

Kdože porozuměl Jejím tajným znakům – Pak se div divoucí Jeví jeho zrakům.

Ve přírodě tajné Svatý duch se jeví, Duch k nám mluví květem A ptačími zpěvy;

Všeduch mluví světem – Zpytuje okem, sluchem, Ve přírodě hledej Stopy ducha duchem.

Není to vlašťovka, Co si hnízdo dělá: Přírody to ruka Tajná, přeumělá;

Ona v kvítí kvete, Ona ptákem pěje, Ona s hvězdných těles Světlo na zem leje.

Láska ve přírodě Jeví se nám všade, Starostlivě krmí Zvířátko své mladé;

Svatá sympathie! Ves tvor cítí tebe, Ves tvor tebou žije, Hlásá tě zem, nebe.

Všerodičko svatá, Tebe zpěv můj slaví, Ve srdci mém plane Tobě oheň žhavý –

Přírodo, všech matko, V moci tvé jsme vezdy, Blíž ti nejsou květy, Nežli nebes hvězdy.

Nepochopitelná! Nelze pojmout tebe, Neobjímají tě Všechny země, nebe.

Ve všech hvězdných světech Činné jsou tvé síly – Mléční cestou kráčíš K neznámému cíli.

Slunce tebou hoří, Hvězdy tebou svítí – Přírodo! tvou mocnost Srdce moje cítí.

S hrůzou svatou plesám V širé nesmírnosti – Přírodo! v prach klesám Před tvou velebností!