V Italii na pazounu troubí Dabrowski – Jako k poslednímu soudu strašně trouba zní, Tu na lehkých koních se všech stran se přihání Jako roje mstivých duchů – polští uláni.
Do ojczyzny Napoleon nevede je hned: Jako Mojžíš táhne s nimi světem mnoho let. Do Egypta k pyramidám plovou po loděch: Aby také tam na poušti zazněl polský vzdech.
A kde Napoleonova bloudí kométa – Všude jej komonstvo polské věrně oblétá. Hledajíce k vlasti cestu polští poutníci Přišli až k věčnému městu, k svaté stolici.
Slavně zvučí zvony chrámu Petra svatého, Ukojují bolnou ránu srdce polského. Na kolenou ve svatyni leží polský sbor – Tajnému se klaní Bohu nízký zemský tvor. –
V Římě jasnou hle památku našel polský voj: Krále svého Soběského slavoslavnou zbroj. Zbraň ta krále Turkobijce visí nečinná – Šavle, potřebuje tebe polská otčina.
Půlměsíce tureckého jasněj’ svítilas – Osvoboditelko – šavle – blyskej, hřímej zas. Kdyby byl budoucnost polskou pán tvůj předvídal: Ach toť od Vídně by jistě nebyl Turka hnal!
Nehrozí nám Turek více, křesťan jest náš vrah – Šavle, buď nám pomsty svíce, blyskej v našich tmách! – Mstitelkyní nevděčnosti budiž nyní nám – A hle tebe navrátil nám svatý Petrův chrám! –
A zem chrámu zbožně líbá celý polský voj – Řinčí na kamenné dlažbě strašně jejich zbroj. A Dąbrowski, jejich vůdce, jakoby byl kněz, Hroznou modlitbu předříká svým Polákům dnes:
„Odpouštíme všechnu vinu našim vinníkům: – Jenom těm ne, co otčinu proměnili v rum. A my jako mučenníci oběť konáme, A my kněží bojující ruce zdvíháme:
Že ojczyzně již nastává slastné spasení: – Bože, moc tvá dnes nám dává mečem znamení!“ – Že ojczyzně již nastává slastné spasení: – Bože, moc tvá dnes nám dává mečem znamení! –
Cookies on Poetry Cove