O Polko, Polko, hoří oko tvoje,
A zapálilo jižjiž srdce mé,
A zbudily se ve mně nepokoje,
Však cítím při tom slasti nebeské;
Ty zapudilas mého srdce tmu –
O Polko, zpívej, zpívej po polsku.
V tvém náručí o jaká slast mi kyne,
A k srdci svému viň mě blíž a blíž,
V tvém náručí vše jiná touha hyne,
I mine, hyne mého těla tíž,
I jako bysi byla andělem,
Do nebe zdvíháš mě nad nízkou zem.
O Polko, Polko, viň mě blíže k sobě,
Svým ramenem, andělskou perutí –
A zpívej, zpívej v této svaté době,
Jak modlitba mi píseň tvoje zní:
Bohem buď vyslyšena prosba tvá,
Tvá prosba polská – i má slovanská.