Panichyda.*)

Když přitáhnul do Felvince Janku**) vítězoslavný – Tu se jeho bojovníkům Zjevil obraz ohavný.

Ejhle šest Rumunských kněží Nešťastných je vítalo: – Na vysokých šibenicích Mrtvol šest se houpalo!

Na mrtvolách oběšenců Krkavci již seděli, Od Maďarů přichystané Hody už už drželi –

Vyděšení odletěli Temně krákorajíce – Zuřivě však voj Rumunský Hledí na šibenice.

Hlavami obnaženými Rumuni se klanějí – K Bohu se za mučeníky Na kolenou modlejí:

„Bože odměň mučeníkům – Umřeli za národ svůj – – V boji svatém proti vrahům Při nás, Hospodine, stůj! –

V boji svatém nás posilni Proti dušmaninovi – Proti prorokovanému Zlému ancikristovi.

Na pomoc on volá peklo – Jemu pomáhá zlý duch, My v tvé důvěřujem hromy, Ty jsi mstící mocný Bůh.

On zabíjí naše kněze, Ženy, děti vraždí nám, Ze šibenic staví sobě Svobody a slávy chrám –

Pálí naše vsy a města, Hubí naše krajiny – Chce náš národ vytlačiti Z naší drahé otčiny.

Lítě se on na nás vrhl, My se jenom bráníme, S divokou jak zvěří v lese Bojovat s ním musíme –

Záhubný boj bojujeme, Heslem naším teď je msta – V boji proti ancikristu Pomáhej nám ruka tvá!“

Ejhle berou se šibenic Těla mučeníků těch – Kopají hrob a v něj kladou Těla mučeníků všech –

Házejí zem na mrtvoly, Mohylu jim stavějí, I smrt jejich ejhle strašně Panichydou slavějí.

Slunce zapadá na nebi, Denní světlo shasíná – Avšak ejhle rudým leskem Červená se krajina:

Rumuni to zapálili Maďarskou nešťastnou ves – Vysoko se nad mohylou Rudý požár k nebi vznes! –

Slunce shaslo – měsíc svítí – Jak je bledá jeho zář! Mutně s nebe na zem hledí Měsícova jemná tvář; –

Od země však rudý požár Plameny své vyšlehá – Zpěv a střelba – pláč a nářek V krajině se rozléhá. –