Plná luna druhdy Polska – teď jak měsíc nový!
Proto nevýslovně bolno Polákovi:
Od černého moře až tam k baltickému
Všechno kořilo se pánovi polskému,
Všechno rozpadlo se – jen památka zbyla,
Ta obrazy svoje krásné nezakryla.
Ty obrazy matka dětem ukazuje,
Jim o dávné slávě zkazky vypravuje.
Obrazy ty Polák zírá v chrámu Páně –
V zpovědi, v kázání zpomíná kněz na ně.
Když se jinoch, dívka vroucně objímají,
Sobě a ojczyzně věrnost přisáhají;
Když umírá Polák, když se s světem loučí,
Děti a ojczyznu Bohu odporoučí.