Ozvěna.

Vůkol všechno ticho, Kryto rouchem temným, Jenom dcera skály Mluví hlasem jemným.

Táže se jí mnoho Duše má truchlící, Odpověď mi dává Ozvěna těšící.

„Což se nikdy víc nám Blaho nenavrátí?“ Ozvěna, slyš, jemně Odpovídá: „Vrátí!“

„Ach co se můj národ Nikdy víc nezbudí?“ Ohlas odpovídá Silným hlasem: „Zbudí!“ –

„Kým se jiskra zbudí K národu nebohém?“ Ozvěna velebně Odpovídá: „Bohem!“ –

Na kolena padám: „Bože, tobě sláva!“ Ozvěna, slyš, volá Silným hlasem: „Sláva!“