S osudem se pustil v zápas Maďar, Hunů potomek,
Přecenil své vlastní síly, zneuznal nynější věk;
Pálí, plení, vraždu páchá strašné Hunské plemeno,
Násilím by vydobylo, co mu není souzeno.
S osudem ať reptá Maďar, že jest malým kmenem jen,
A že jako ostrov mořem – Slovanami obklopen! –
Osud kráčí krokem jistým, nemožná mu odolat,
Kráčí krokem neustupným – – stane se, co má se stát.