Ve hřbitově květném, jarně zeleném,
Seděl jsem na hrobě, písně zpíval jsem,
Co se v ňádrách budívá,
Když zem z jara okřívá,
Zpěvem jevil jsem,
Zpěvem jevil jsem.
Kostnice pode mnou hle otevřená,
Mnohá kosť a lebka do ní vložená –
Z kostnice já lebku vzal,
Věnec jí na čelo dal,
A k ní zpíval jsem,
A k ní zpíval jsem.
„Nebyla’s již dlouho, lebko, věnčena,
Po dlouhém tě čase věnčí ruka má,
Lebko, věnčím tebe zas,
Jarní navrátil se čas,
Lebko, zpívám ti,
Věnec dávám ti!“
A tu slyším sladší hudbu tajemnou,
A hle, tajná ruka věnčí hlavu mou,
Žasne sladkostí můj sluch,
Jakoby se lebky duch
Vznášel nade mnou,
Věnčil hlavu svou!