Ve hřbitově květném, jarně zeleném,
Seděl sem na hrobě, píseň zpíval sem,
Co se v ňadrách budívá,
Když zem z jara okřívá,
Zpěvem jevil sem,
Zpěvem jevil sem.
Kostnice pode mnou hle odevřená,
Mnohá kosť a lebka do ní vložená –
Z kostnice já lebku vzal,
Věnec jí na čelo dal,
A k ní zpíval sem,
A k ní zpíval sem:
„Nebylas již dlouho, lebko, věnčena,
Po dlouhém tě čase věnčí ruka má,
Lebko, věnčím tebe zas,
Jarní navrátil se čas,
Lebko, zpívám ti,
Věnec dávám ti!“
A tu slyším sladší hudbu tajemnou,
A hle tajná ruka věnčí hlavu mou,
Žasne sladkostí můj sluch,
Jakoby se lebky duch
Vznášel nade mnou,
Věnčil hlavu mou!