Ty jsi mi mnohou píseň pěla,
Smutnou, jak ji má duše chtěla,
Duch truchlivosti mne opustil,
Když jen zazněla.
Tvůj sladký zpěv jak rosa plynul,
Úzce se k mému srdci vinul,
Ve mně utichlo – zdaleka mi
Duch míru kynul.
Nyní když trud opět se jeví,
Duše má si pomoci neví –
Emma je vzdálená – mně zpěvem
Víc neuleví.
Její hlas už mě kojit nemá,
Její usta jsou pro mne němá – – –
V zapomenutí darmo šeptám:
„Zazpívej, Emma!“ – –