Ty jsi mi mnohou píseň pěla,
Smutnou, jak duše má ji chtěla,
Duch truchlivosti mne opustil,
Když jen zazněla.
Tvůj sladký zpěv jak rosa plynul,
Úzce se k mému srdci vinul,
Ve mně utichlo – zdaleka mi
Duch míru kynul.
Nyní když znova trud se jeví,
Má duše pomoci si neví –
Emma je vzdálená – mně zpěvem
Víc neuleví.
Její hlas už mě kojit nemá,
Ústa její jsou pro mne němá – –
V zapomenutí darmo šeptám:
„Zazpívej, Emma!“ – –