Mohyla.

Stojí v poli mohyla, Ta k měsíci mluvila: „Hej! – Bledý, tichý měsíci,

Plovej k smutné dívčici, Jenž touží po vzdáleném Kozákovi zabitém, Kdyžto v noční samotě

Oddává se tesknotě, Útěchu jí v srdce lej!“ – Stojí v poli mohyla, Ta k slavíku mluvila:

„Hej! – Ptáčku, křídla rozpínej, Na cestu se rychle dej, Do dálné leť krajiny,

Těš tam srdce dívčiny, Uvidíš ji bloudící A po milém toužící – Útěchu jí v srdce pěj!“

Stojí v poli mohyla, Takto k větru mluvila: „Hej! – Větře, měkká křídla máš,

Chladíváš, když objímáš, Dej se rychle na cestu, Potěš smutnou nevěstu, Křídlem svým ji objímej,

Ránu její ochvívej, Útěchu jí v srdce věj!“ –