V lese poutník zabloudil,
Večer mine,
Temní se již víc a víc
Křoví stinné;
Kde, poutníku,
Lůžko tvé?
Tisíc hvězd již na nebi
Svítí jemně,
Bez jednoho světélka
Však je země;
Kde, poutníku,
Lůžko tvé?
Ejhle vyskočilo tam
V lese světlo,
Jak by s nebe hvězdného
Bylo slétlo;
Kde, poutníku,
Lůžko tvé?
Poutník dále pospíchá,
Radost cítí,
Již již plamen blíž a blíž
Před ním svítí;
Kde, poutníku,
Lůžko tvé?
Stůj o stůj! ach pod ním zem
Již se boří –
Světélko nad poutníkem
V bahně hoří!! –
Zde, poutníku,
Lůžko tvé!