Láska andělova.

Tam na lůžku bledý jinoch Dokonává – vedle lůžka Krásná klečí děva – její Tmavé vlasy rozpuštěny,

Z jejích očí tekou proudy Skvělých slz – divoké, hrozné Ryky vydává ze sebe – Těžké loučení na dobu!

Těžší loučení na věky!! U hlavy jinocha stojí Jeho anděl-strážce, lítost Má s náramným hořem děvy –

Chtělby ji zprostiti žalu, Zadržeti jinochovu Duši v těle, ale není Jemu dána moc navrátit

Životu, co má umříti. Jinoch tiše hasne, jako Hvězda na večerním nebi – Jako zlomená lilie

Děva se přes něho kloní, Její bědování nemá Konce. – Jat anděl litostí Sám se vtají v opuštěnou

Mrtvolu. – I počne opět Krev se valiti žilami, Opět srdce bíti: Anděl proměněn v člověka!

Pozdvihne se z lože – děva Obejme ho jásající, Líbá rtoma planoucíma. V jeho srdci, ha! se budí

Cit jemu neznámý potud, Cit to milosti toužebné, Cit ten člověka blažící, Nad nějž tvor sladšího nezná.

Jak ústrojí zastavené, Když v ně cizá ruka sáhne, Z nova počne jíti, ale Jenom na čas krátký,

Zastaví se opět nástroj – – Též i v těle jinochově Znova obživeném Staviti se krev počíná,

Srdce mdleji bije – Oko hasne – cítí Anděl smrtný mráz. – Lidské lásky poznav rozkoš

Bezejmennou chystat musí K loučení se s cizím tělem, Čeká jej tam věčnost pustá – Slasti prázdná – hrozná – –

Počne jeho bědování, Osud závidí jinochu, Jemuž nezůstala strastná Paměť – an jej vítá hrob!! –

Lampa hasne, děva pláče – Anděl mrtvolu opouští!