Vzdálen domova drahého
Kosciuszko mešká –
Na něm osudu polského
Leží ruka těžká.
Kdoby mohl odporovat
Osudu hroznému,
Když vítězství vybojovat
Nelze meči tvému? –
Zdálo se, že Bůh tě stvořil
Ke spasení vlasti:
Abys její jarmo sbořil
A ji zbudil k slasti!
Zdálo se, že Polska míti
Bude Washingtona – –
Avšak nemělo to býti:
Posud slouží ona!
Tak – co zatím Americe
Jasné slunce svítí: –
Druhá světa polovice
Musí tmavá býti! – –