II. Jako když vnuk Mórů slavných

Jako když vnuk Mórů slavných Hledí na Granadu, Jenž co zřícenina leží Před ním v květném sadu –

Z oka jeho plamenného Mutná slza kane, A vzdech z hloubí srdce jeho Tajnošumně vane:

Tak i Moravan když vidí Hrad a hrob svých králů: Zříceniny Velehradské – Oddává se žalu,

V oku se mu slza jeví, Z ňáder vanou dechy – – Blaze nám, že hoře naše Není bez útěchy! –

Granada už z pádu svého Nepovstane více, Nad Španělskem na vždy shasnul Bleskot půlměsíce:

Ale však nad Velehradem Dělejí se mraky, Nad ním – nad Moravou stojí Nové Slávy znaky.