Polák vezdy je opásán,
Rytíř s mečem v ruce,
Kde zní trouba, kde hřmí dělo,
Tam pospíchá prudce.
Polská chrabrost světu známá,
V Uhrách též se leskne –
V hluku bitev tam se kochá
Polské srdce teskné.
Jako bludné světlo zde tam
Vůdce Bem se jeví –
Kde je právě – a kde není –
O tom nikdo neví.
Avšak jako z čista jasna
Blesky jedou na zem –
Zde a v okamžení jinde
Pružný Bem je rázem.
Mladý, krásný Woroniecki
Vede bratry k boji –
Neví, jaká přenešťastná
Hvězda nad ním stojí.
O kýžby ho na bojišti
Rána dorazila – –
Matko, matko, proč jsi svého
Syna porodila!
A Dembinski jako orel
Dálnou kořist slídí –
Pokojně a s vážným okem
Hru válečnou řídí.
A legionisté Polští
V bitvách všude v čele! –
O jak je to Polské plémě
Nešťastné a smělé!