Hej Slováci, pamatujte,
Čím jste druhdy byli,
Nežli se Maďarské hordy
Na vás přivalily.
Hlídáte-li, drazí bratři,
S Tater po dálině,
Letí zrak váš po ztracené
Dávné domovině.
Kam jen oko v dálku sahá,
Všechno vaše bylo,
Nežli se maďarské moře
Na vás přivalilo.
Slavný stolec vašich králů
Zaniknul v tom moři –
A vrahovi Maďarovi
Slovák teď se koří.
Tisíc let se Slovák kořil
Maďaru pyšnému,
Klaněl se mu a mu sloužil
Jako pánu svému.
Tisíc let je doba hrozná –
Doba však se mění –
Co trvalo tisíc roků,
Zvrtne okamžení.
Tisíc let zlý Maďar mořil
Tělo nám a duši –
Ale jeho pýchovláda
Ejhle už se ruší.
Anděl pomsty volá k soudu,
Slyšíte, Slováci?! –
Syni Tater – vzhůru k boji!
Do zbraně, junáci!