Maďar volá Turka bratra – bratr Turek nepřichází –
Zatím hromoblesky orel Ruský a Rakouský hází.
Maďar – Turek – jsou dva bratři; „slyšte, Turci, pospíchejte,
Jak za časů našich otců, na pomoc nám přispívejte!“
Zapadá Maďarské slunce, noc své roucho rozprostírá –
K vzdálenému půlměsíci Maďar roztouženě zírá:
„Zjev se zase nad Uherskem, strašný, jasný půlměsíci,
Tököliho duch tě volá, z hrobu se povznášející!“ –
Hlídá Košuth k Cařihradu, klaní se a ruce spíná,
Tököliho, Rakocyho časy Turkům připomíná:
„Strašný, jasný půlměsíci, sviť nám v noci, přijď k pomoci –
Tököliho duch tě volá – sviť nám v hvězdoprázdné noci!“ –